„Problémové filmy“ i snímky s označením film noir
byly oblíbené jak u diváků, tak u kritiky. Avšak konzervativní politiky
tyto filmy zneklidňovaly, neboť cítily, že příliš oslavují obyčejného
pracujícího člověka a na druhé straně kritizují velké podnikatele pro
jejich zkorumpovanost a bezohlednost. Rovněž se domnívali, že někteří režiséři
jsou „neameričtí“, neboť za druhé světové války vytvářeli
propagandistické filmy podporující Sovětský svaz.
V září 1947 začal vládní orgán zvaný Výbor pro vyšetřování
neamerické činnosti (HUAC) v Hollywoodu vyšetřovat „přítomnost
komunistických myšlenek ve filmu“. Více než 40 vedoucích osobností bylo
dotazovány na ty, které HUAC podezříval z loajality ke komunismu. Patřil
k nim mimo jiné filmový magnát Louis B. Mayer, producent Walt Disney a
herci Ronald Regan a Gary Cooper.
Deset scénáristů a režisérů
odmítlo spolupracovat a bylo uvězněno. Několik významných filmových hvězd
včetně Humpreyho Bogarta, Lauren Bacallové a Gena Kellyho zahájilo kampaň
za osvobození „hollywoodské desítky“. Nakonec však ustoupily, když
studia pohrozila, že dají komunisty a jejich přívržence na černou listinu.
To by jim zabránilo pracovat v americkém filmovém průmyslu.
Antikomunistické nálady se
rozhořely ještě jednou v roce1951 z popudu senátora Josepha
McCarthyho. V průběhu druhé
kampaně Výboru pro vyšetřování neamerické činnosti byli svědkové
nuceni uvádět jména, tedy prozrazovat své levicově zaměřené kolegy. Na
konci roku 1952 na černé listině figurovalo 324 filmových umělců a techniků
včetně režiséra Josepha Loseyho a Julesa Dassina, spisovatelky Dorothy
Parkerové a populárních hvězd Paula Muniho a Johna Garfielda.
Černá listina měla za následek
zničení mnoha talentovaných
jednotlivců a „hon na čarodějnice“ způsobil, že se Hollywood rozdělil.
Americkému filmovému průmyslu odebral sebedůvěru a tvůrčí energii,
kterou tak potřeboval, aby byl schopen čelit konkurenci televize.
