V padesátých letech
televize mohla poskytnout jen černobílý obraz na malé obrazovce. Proto se
vedoucí studií rozhodli, že nejlepším způsobem, jak nalákat obecenstvo zpět
do kin, je nabídnout mu bohatou podívanou v jasných barvách a se
stereofonním zvukem promítanou na velká plátna.
Technika projekce na široké plátno
měla své kořeny už ve dvacátých letech. Mezi první systémy patřil
polyvision, vyvinutý Abelem Gancem. Prvním opravdovým procesem, který se oběvil
v padesátých letech, byla cinerama. Tato technika byla původně
vynalezena pro vlakové ostřelovače za druhé světové války.
Princip cineramy spočíval v tom,
že se scéna natáčela třemi kamerami z různých úhlů. Ty byly uspořádány
do oblouku a pečlivě synchronizovány tak, aby začínaly natáčet vždy zároveň.
Tři filmové pásy pak byly promítány ze tří projektorů na velké
polokruhové plátno, čímž vznikl šestkrát větší obraz. Diváci sledující
filmy jako This is Cinerama (1952) byli nejen vrženi do samého středu
děje, ale zároveň měli dojem, že vnímají stejné pohyby jako lidé na plátně.
Cinerama byla u diváků velmi oblíbena, ale příliš drahá a časově náročná
na to, aby se dala široce využít. Studia dále neúspěšně experimentovala
s procesem trojrozměrného promítání. Pak se připojila k procesu
cinemascop, který vytvářel obrazy dvakrát širší, než standardní a rovněž
nabízel stereofonní zvuk. Byl to další vynález původně určený pro použití
v tankových periskopech. Cinemascop stlačoval zvlášť široký obraz do
standardního pětatřicetimilimetrového rámečku. Projektor byl opatřen
speciálními čočkami, které obraz při projekci na prohnuté plátno
roztahovaly.
Prvním filmem, který tento
postup využíval, byl starořímský epos Henryho Kostera Roucho (1953).
Těšil se tak velké všeobecné oblibě, že v následujících dvou
letech většina světových kin přešla na široké plátno. Začala vznikat
celá řada různých systémů. Nezávislý producent Mike Todd například použil
v muzikálu Oklahomo! (1955) systém nazvaný Todd-AO. Ten vyžadoval
širokoúhlé čočky a 70mm široký filmový pás. V šedesátých letech
všechna studia přešla na systém panavision, který zajišťoval nejostřejší
a nejjasnější obraz.
